Atelier

Atelier

Portfolio

"Malování" světlem

Místa, která nemají být zapomenuta

Vždy jsem byl fascinován prázdnými a opuštěnými místy. Prolézal jsem vojenské objekty, polorozpadlá stavení a obhlížel rezivějící stroje ještě v dobách, kdy jsem neměl žádný foťák a ani o focení nepřemýšlel. Jen jsem si zaujatě prohlížel nápisy v azbuce, tu a tam se dotknul starého nábytku a v představách jsem si promítal film o tom, jak vypadalo místo, když bylo centrem dění, kolik tu bylo lidí, jaké měli osudy a jak tu vypadal běžný den.

A potom s foťákem? Chtěl jsem, aby si kousek zážitku z místa mohli odnést i ostatní. Teď už vím, že je to urbex. Spojuje komunitu lidí napříč světadíly. Jako členové si pomáháme, inspirujeme se navzájem, radíme si. Někdy dokonce soupeříme o nejlepší lokace a zajímavá místa. Vítězí ti, kteří najdou snadnou cestu do budovy a zpět bez toho, aby si jich běžní lidé povšimli. Když nepřekvapí hlídače, neprožene je pes, nespustí se alarm nebo je nezvěční bezpečnostní kamera. Pak vyhráli.

Adrenalinová závislost

Těším se na návštěvu a průzkum každé industriální stavby. Najednou stojím ve staré továrně, kde na mě shlížejí vysoké a majestátní pece. Není to tak dávno, co se tu tavilo železo, co se pracovalo na těžkých strojích, co byla dílna plná lidí a jídelna bublala hovory a smíchem. Stovky lidí tu propletlo vlastní osudy navzájem, sdíleli touhy, přání, plány. Třeba i po desítky let. A najednou to pojítko mezi nimi zanikne. Končí výroba a oni se rozprchnou po kraji. Možná se už nikdy neuvidí.

Původní cvrkot dnes připomíná jen zapomenutý dobový tisk. Nějaké noviny, časopis, přezůvky, pár lahví od piva nebo minerálky.

Opuštěné budovy už nepatří lidem, ale často si je bere příroda zpět. Bytelná podlaha prorůstá kapradím, pevné zdi zdobí mech. Brzy se taková stavba zbourá, aby uvolnila místa developerskému projektu s fontánou uprostřed. Chci ta místa zachránit, ale nemůžu víc, než je uchovat jako vzpomínkovou fotografii.

Každá prohlídka a focení v podobné budově je adrenalinovým zážitkem. Není rozhodující, jestli je to zakonzervovaná stavba s aktivním dohledem nebo opuštěná ruina, hluboko v lese, na kterou už každý zapomněl. Po desítky minut cítím vzrušení a myšlenky mám svázané s místem a jeho historií. Jsem závislým lovcem unikátních záběrů. Ještě naposledy chci stisknout spoušť. Možná už zítra tu bude jen hromada cihel nebo prázdná pláň.

Jakub Kubajz - atelier
Jakub Kubajz - atelier
Jakub Kubajz - atelier
Jakub Kubajz - atelier
Jakub Kubajz - atelier